Emoční dysregulace u ADHD: proč jsou reakce někdy tak intenzivní

Některé situace zasáhnou člověka s ADHD silněji, než by si sám přál: stručný e-mail od nadřízeného, oprava od partnera, změna plánu nebo pocit, že něco zase nestihl. Reakce může být rychlá a intenzivní: podráždění, stud, úzkost, pláč nebo potřeba okamžitě se stáhnout.

Tyto prožitky nejsou důkazem slabé vůle, přecitlivělosti ani manipulace. Mohou souviset s emoční regulací: schopností všimnout si emoce, udělat mezi pocitem a reakcí prostor a vrátit se do klidnějšího stavu.

Co má emoční regulace společného s ADHD

Emoční dysregulace není samostatným základním kritériem pro diagnózu ADHD. V klinické praxi ji ale řada lidí s ADHD popisuje jako významnou součást svých potíží. Může se projevit rychlými změnami nálady, nízkou tolerancí frustrace, silnou reakcí na stres nebo obtížným návratem do klidu po konfliktu.

Neznamená to, že každý silný pocit je „kvůli ADHD“. Podobné projevy se mohou objevovat u úzkosti, deprese, traumatu, vyčerpání, poruch spánku i v náročném životním období. Právě proto je důležité neposuzovat sebe ani druhé podle jedné nálepky.

Citlivost na kritiku a odmítnutí

Na internetu se často používá pojem „rejection sensitive dysphoria“ neboli RSD. Není to oficiální diagnóza. Popisuje ale skutečnou zkušenost mnoha lidí: nejistá nebo kritická zpráva může vyvolat neúměrně silný strach z odmítnutí či selhání.

Část této citlivosti může souviset s opakovanými zkušenostmi z dětství a dospívání: připomínkami, že člověk nedává pozor, zapomíná, je pozdě nebo „se má víc snažit“. Dlouhodobá sebekritika pak může naučit mozek očekávat negativní hodnocení i tam, kde ještě žádné není.

Tento vzorec není ostuda ani definitivní vlastnost osobnosti. Dá se postupně poznávat a měnit.

Co dělat v okamžiku zahlcení

Když je nervový systém v poplachu, není vhodná chvíle na zásadní rozhodnutí, dlouhé vysvětlování ani odpověď na konfliktní zprávu. Pomáhá vytvořit krátkou pauzu:

• pojmenujte si: „Jsem zahlcený/á, nemusím odpovědět hned“,
• odejděte na chvíli z místnosti nebo změňte prostředí,
• prodlužte výdech a soustřeďte se na pomalé dýchání,
• napijte se vody, krátce se projděte nebo se zaměřte na vjemy kolem sebe,
• napište si odpověď do poznámek, ale odešlete ji až po zklidnění.

Cílem není emoci potlačit. Cílem je snížit pravděpodobnost, že budete jednat v jejím největším náporu.

Jak snížit četnost a sílu výbuchů

Zpětně si všímejte, co intenzivním reakcím předchází. Často se přidává několik faktorů najednou: málo spánku, hlad, mnoho změn, tlak termínů, hluk, konflikt nebo dlouhé přetlačování se nad úkolem.

Zkuste si vytvořit jednoduchý „plán před bouřkou“:

1. Sepište tři nejčastější spouštěče.
2. Vyberte jednu věc, kterou můžete změnit předem: například snížit počet schůzek, dát si pauzu před náročným hovorem nebo mít připravené jídlo.
3. Domluvte se s blízkým člověkem na jedné větě, která znamená: „Potřebuji deset minut na zklidnění, vrátím se.“
4. Po situaci se nehodnoťte; podívejte se, co příště upravit.

Pravidelný spánek, pohyb, jídlo a předvídatelnější plán dne nejsou univerzální řešení, ale mohou snížit celkovou zátěž, se kterou mozek pracuje.

Kdy vyhledat odbornou pomoc

Pokud emoce vedou k častým konfliktům, sebepoškozování, agresi, výraznému stažení z kontaktů, ztrátě práce nebo k myšlenkám na sebevraždu, neřešte je sami. Obraťte se na psychiatra, klinického psychologa, psychoterapeuta nebo krizovou službu; v akutním ohrožení volejte 155 nebo 112.

Odborník může posoudit, zda souvisí potíže s ADHD, úzkostí, depresí, traumatem, spánkem nebo kombinací faktorů. Teprve pak lze vybrat podporu, která odpovídá vašemu konkrétnímu životu.

Inspirace

Článek byl připraven na základě témat otevřených v rozhovoru se Sarah Warley.